Mohu dobrým lidem darovat květ,

mohu si s nimi dobře rozumět,

ale já bych chtěla mít krásný celý svět

celému světu ríci pár krásných vět.

Za noci hvězdnaté, nmohu spát,

bolesti druhých chtěla bych znát.

Chtěla bych krásné básně psát

a všem lidem na světě je dát.

Všem ubohým chtěla bych setřít vrásky,

a nabídnout trochu té lásky.

Dětem bez rozdílu hladit vlásky.

Přeji si ochránit i sedmikrásky.

Chtěla bych v takovém světě žít,

kde by zlo vůbec nemohlo být.

O takovém světě, však možno jen snít,

ale pomalu k cíli svému chci jít.

Kdybych na to talent měla,

proměnit svět k lepšímu bych chtěla,

aby píseň lásky světem zněla

a nikdy by víc neoneměla.

 Smutek mi srdce tiská,

ba, přímo mi ho drása.

Nevím, po čem se mi stýská,

nevím, kde je moje spása,

Smutek mám na dně duše položený,

oči nevidí, srdce necítí radost kol sebe.

Celé dny zamýšlen jsem a usoužený,

žil jsem, lásko, jen pro tebe.

Scenerie vůkol se v kráse rorprostírá

v ůdolí protekají bystřiny,

mě, ale smutek srdce svírá

a mám strašidelné vidiny.

Častokrát chodím na kopec ke kříži,

v pokoře klečím na kolenou

a Bohu žaluji, co mě tíží;

Bože, zachraň mou duši ubolenou.

Už vím, proč se mi asi tak stýská;

Opustila mě duševní krása,

proto, mě smutek srdce stiská,

ba, přímo mi ho drása.

 Prozradím ti lásko o čem sním,

o tom, že políbit tě smím,

že ruku tvou držím v svůj klín,

o tom má lásko, o tom sním.

Sním, že spíme pod širým nebem,

strom vrhá na nás stín.

Blízko žito voní příším chlebem,

o tom má lásko, o tom sním.

Sním, jak díváme se spolu na oblaky,

ty kladeš k nohám mým

růdé vlčí máky,

o tom,má lásko, o tom sním.

Sním, že máme lásky náruč plnou

že jsi celým životem mým.

Naše těla v lásce splynou,

o tom má lásko, o tom sním.

Sním, že jsi někde na blízku

a omámíš mě dechem svým.

Kreslím ti srdce z lásky do písku,

o tom má lásko o tom sním.

Sním o tom, jak sedíme při řece plynoucí,

já ti krásná slova dím,

že naše láska je je silná vroucí,

o tom má lásko, o tom sním.

 Slovy umíš vyjádřit svět;

slova se ti skládají do obrázku.

Slova, pár krásných vět

a probudíš v srdcích lásku.

Slova, tebou tak vyslovaná lehce,

v duši nádherný obrázek tvoří.

Člověku se ani věřit nechce,

kolik slov se do básně vnoří.

Ze srdce ti krásná slova vychází,

proto tak vzácná bývají.

Člověku pomohou v nesnázi,

k tvým slovům hudbu přidají.

Ze slov tvých, je lépe na světě,

tak božsky dávaš slova do obrázku.

Tolik lásky je v každé větě

že zrodíš jednu velkou Lásku

 Kdybychom žili v pokoře

a vnímali lidská přání,

věřte, že Bůh, tam nahoře

pokorné lidi chrání.

Člověk pokoru snadno ztrácí

domnívá se, že není nutná

 lehkomyslně život utrácí

a plyne mu jak voda mutná.

S pokorou se láska zasnoubila,

bez pokory ani lásky není.

Jestli se pokora z nás vytratila,

čeká nás jen živoření.

V pokoře je láska i naděje.

V pokoře chci hrdě žít.

Boží láska se na mě usměje,

že pokoru v srdci chci mít

.

Z nebe se úsměv zachvívá,

z nebe se úsměv vznáší.

Úsměv láskou srdce zahřívá,

úsměv pohodu, klid přináší.

Úsměv se vánku podobá,

jako on hladí naše tváře.

Úsměv všemu zlu odolá,

s úsměvem jde všechno snáze.

Úsměv na nebi je modravý

a lehký je, jak vánek sám.

Pohládí vaše srdce bolavý.

V kapse ho pro vás mám.

Nebe se úsměvem lehce chvěje

jako vánek, se nás dotýká.

Nebe úsměvné plné naděje

do našch srdcích proniká.

Nebe je úsměvné nad námi

a celý svět náš objímá.

A že je úsměv mezi námi,

mě vážně velmi dojímá.

.

 Už mi slunce svití. Chvála Bohu!

Z duše mi odletěl černý mrak

a z krásného života se těšit mohu

a věřit třeba na zázrak.

Už mám v srdci klid a mír

a v nitru mi zní laskavá melodie.

Světu chci nabídnout smír

aby celá planeta byla jedna harmonie.

Už se mi zase věřte, líbí svět;

obloha,lesy, vodopády i hory na obzoru.

S Bohem chci světu rozumět

a před smutkem a bolestí se mít na pozoru.

 Daleko je můj velký sen,

daleko je láska má.

Vším možným jsem obklopen

jen chybí mi múza laskavá.

Daleko je můj verš, můj rým.

Snad až k nebesum se vznesl.

Mezi oblaky, zdá se mi, ho zřím;

kéž by dolů k mým nohám klesl.

Daleko je můj básnický svět,

kdesi až v hlubinách moří.

Kolik básní umím nazpaměť,

sám nevím, jak se báseń tvoří.

Daleko je má láska, múza básní,

bez ní memámtvůrčích nápadu.

Až budu ji mít, svět mi zkrásní

a budu psát až do slunce západu.

čím je to čím je to as

že vidím vůkol tolik krás

čím je to čím je to jen

že prožívám tak krásný sen

Do srdce se mi láska vnořila

překrásný cit ve mě stvořila

Proto vůkol jen krásu zřím

že dobrého člověka si ctím.

Velkou lásku prožívám právě

krásná je obloha i květ v trávě

Svět do nádhery je ponořený

mým srdcem je vytvořený

Cítím tak velkou lásku

i když má nejednu vrásku

že milovat tak mocně mohu

vděčím samému panu Bohu

Mít někoho rád není hřích

ani pár veršu z lásky napsaných

člověka dobrého já si ctím

že dobrý, lidský je o něm vím

 Láska a dobro v jedno jsou

touhu po krásnu majií

Svět náš do výše povznesou

zlem se zviklat nedají

láska laskavé oči vytvořila

s dobrem se usmívá na tváři

Láska se vždy dobru kořila

dobro světlem lásku ozáří

Láska a dobro šlechetnost mají

a jednou celý svět obejmou

Lidem na citlivé struny hrají

píseň tklivou a tak dojemnou

Dobro je úsměv všech dětí světa

dlaň lásky ta neviňátka chrání

Potěší dobré slovo laskavá věta

dobro a láska před zlem děti chrání.

Některým lidem se smutek z očí zračí

s láskou v srdci cítí i bol

a přece se ti lide nezamračí

nemají zášť ani vzdor