Planetapoezie | Daleko

 Daleko je můj velký sen,

daleko je láska má.

Vším možným jsem obklopen

jen chybí mi múza laskavá.

Daleko je můj verš, můj rým.

Snad až k nebesum se vznesl.

Mezi oblaky, zdá se mi, ho zřím;

kéž by dolů k mým nohám klesl.

Daleko je můj básnický svět,

kdesi až v hlubinách moří.

Kolik básní umím nazpaměť,

sám nevím, jak se báseń tvoří.

Daleko je má láska, múza básní,

bez ní memámtvůrčích nápadu.

Až budu ji mít, svět mi zkrásní

a budu psát až do slunce západu.