Planetapoezie | Smutek

 Smutek mi srdce tiská,

ba, přímo mi ho drása.

Nevím, po čem se mi stýská,

nevím, kde je moje spása,

Smutek mám na dně duše položený,

oči nevidí, srdce necítí radost kol sebe.

Celé dny zamýšlen jsem a usoužený,

žil jsem, lásko, jen pro tebe.

Scenerie vůkol se v kráse rorprostírá

v ůdolí protekají bystřiny,

mě, ale smutek srdce svírá

a mám strašidelné vidiny.

Častokrát chodím na kopec ke kříži,

v pokoře klečím na kolenou

a Bohu žaluji, co mě tíží;

Bože, zachraň mou duši ubolenou.

Už vím, proč se mi asi tak stýská;

Opustila mě duševní krása,

proto, mě smutek srdce stiská,

ba, přímo mi ho drása.